Většina z nás si pod zátěžovým testováním představí ono nudné měření EKG na starém ergometru, při kterém postupně navyšujeme úsilí až do úplného vyčerpání a ověřujeme, zda je testovaný způsobilý ke sportu. Zátěžové testování ale může být mnohem různorodější a zajímavější. V rámci tohoto článku bychom vám rádi představili náš nový projekt, který jsme před několika týdny zahájili s českými reprezentanty v běhu na 100 a 200m.
V poslední době můžeme u zahraničních atletů pozorovat mnohem vyšší míru pravidelného testování a měření mnoha fyziologických markerů, které jsou následně využívány během tréninkového procesu. Dávno pryč jsou doby, kdy se trénovalo takzvaně „na pocit“. Nyní je vrcholový sport plný pojmů jako běžecký výkon, laktát, klidová tepové frekvence nebo její variabilita. Lídry takového vědeckého přístupu k tréninku se staly státy jako Nizozemsko, Norsko nebo Itálie a reprezentanti těchto států dosahují často až neuvěřitelných výkonů a úspěchů.
Abychom se těmto reprezentacím trochu přiblížili, spustili jsme projekt, který interně nazýváme „athlete profiling“ - volně přeložit bychom mohli jako „profilování atletů“. Podstatou takového profilování je již zmiňované pravidelné laboratorní testování a sběr klíčových ukazatelů výkonu sprintera. Díky pravidelnému zátěžovém testování, které jsme navrhli specificky pro nejkratší sprint, se snažíme ze získaných dat vytvořit profil každého sprintera, což jinými slovy znamená znát do detailu jeho výkonnostní parametry v různých fázích sezóny. Proč to děláme? Důvodů je hned několik.
V prvé řadě doufáme, že nám toto testování umožní aplikovat v praxi tzv. performance model, který se využívá při plánování a kontrole tréninkového procesu. V zásadě se jedná o klasickou gap analýzu, kdy trenér bude znát aktuální a cílový stav daného atleta a podle toho bude plánovat měsíce tréninku v mezidobí. Díky znalosti atletova profilu a jeho metrik budeme moci sledovat, zda měl absolvovaný trénink kýžené výsledky. Například pokud se atlet s trenérem zaměří na zvýšení výbušnosti a absolutní síly sprintera, měli bychom během testování vidět, že se profil atleta posouvá kýženým směrem, tedy že se jeho maximální výkon zvýšil (zjednodušeně řečeno).
Druhým důvodem je, že naměřené hodnoty během laboratorního testování budou moci trenéři použít v tréninku. Typickým příkladem jsou hodnoty laktátu. Pokud je budeme u atleta dlouhodobě sledovat, můžeme každý trénink upravit ihned na stadionu podle objektivních metrik a zabránit tak zbytečnému přetrénování nebo dokonce zranění. Jako příklad lze uvést, že ve chvíli, kdy se sprinter během tréninku pohybuje v nezvykle vysokých hodnotách laktátu, které neodpovídají náročnosti tréninku, může trenér ukončit trénink ještě předtím, než dojde ke zbytečnému a přílišnému vyčerpání atleta, které by mohlo mít i negativní důsledky pro další dny nebo týdny atletické sezóny.
V neposlední řadě nám databáze takového testování umožní rychleji a přesněji rozpoznat silné a slabé stránky daného atleta nebo určit pro jakou disciplínu má mladý atlet nebo atletka předpoklady.
Výše jsme popsali některé důvody a cíle, které jsou nám momentálně známé. Pevně věříme, že během našeho dlouhodobého projektu se nám podaří odhalit mnoho dalších zajímavých informací a introspektiv do rychlostních a silových sportů, neboť podobné testování je v Česku unikátní. Výsledky si samozřejmě nechceme nechat pro sebe a rádi bychom během následujících měsíců nebo let obohatili odbornou i laickou veřejnost ve znalostech v oblasti rychlostního tréninku a sportu obecně.
