Sport má u nás na klinice výsostní postavení. Většina toho, co děláme, se kolem sportu a sportovců točí. Jsme tak rádi, když můžeme spolupracovat se sportovními kluby a komunitami, které sdílejí náš přístup. Jedním z nich je běžecký klub No Miles No Smiles, který v Brně založil Michael Pozdenkov. Po čase se přidal Filip Mlch, který má na starost jeho pražskou odnož. S No Miles No Smiles chystáme na 8.2. workshop u nás na klinice na téma warm-upu před během, běžecké techniky a protažení po výkonu. Pojďme si tedy tuhle partičku nejdříve trochu představit.
Ahoj kluci! Michaeli, kdy a proč jsi založil No Miles No Smiles? Jak klub funguje?
M: Ještě pár let před založením NMNS jsem cítil, jak moc mi pohyb pomáhá, a tak jsem to chtěl vecpat všem v mém okolí. (smích) Běžeckých klubů tu bylo dost, ale žádný nebyl zrovna moje krevní skupina, a tak jsem začal budovat menší komunitu kolem sebe. Zlom pak přišel ke konci roku 2021, kdy jsme si sedli s jednou skupinkou běžců a kreativců. Po pár sezeních vzniklo NMNS. Proběhlo pár změn ve vedení a aktuálně to řídím spolu s Janem Krásným. Nyní to naše poslání vidím jednoduše: šířit pohyb s nějakým „knowledge“ navíc a budovat komunitu. Něco jako vyměnit pivo za pohyb. I když... Ty piva tam občas jsou pořád, démoni. (smích)
V Brně máme 4 běhy týdně koncipované tak, aby to dávalo tréninkově smysl, když se člověk rozhodne běžet třeba všechny 4 (2x lehká vytrvalost, 1x intervaly, 1x dlouhý běh.) Tento přístup je trochu utopický vzhledem k rozdílným výkonnostem všech, ale je tam ta všestrannost při takto monotónním pohybu. I tak samozřejmě máme plno zraněných jedinců. Easy zkrátka není easy pro všechny, a tak k tomu musí každý trochu přistupovat, i když se snažíme brzdit skupinu, jak to jen jde. Praha, podobně jak Bratislava, je čerstvá, takže tam je trénink 1-2 týdně. Signature „Easy run” a případně „Long run“ o vikendu.
Filipe, kdy ses rozhodl přidat a otevřít tak pražskou ,,pobočku”? Jak to funguje v Praze i v ostatních městech?
F: Haha, no chvilku to trvalo. Řekl bych, že jsme o tom s Michalem přes rok jenom mluvili. Pak nějaké zranění, prázdniny, ne úplně ideální termíny pro rozbíhání komunit, až jsme se k tomu nakonec po prázdninách v loňském roce dokopali. Co se fungování týče, je to vlastně celé dost uvolněné. Sejde se parta lidí, co si spolu jde zaběhat. Původně jsme v Praze chtěli mít hlavně běh pro uplné začátečníky a šířit tu osvětu, že běh je pro každého. Nicméně se utvořila docela silná skupina běžců, kteří si naše úterky zařazují jako opravdový easy run s přáteli. Ne, že bychom měli v našich řadách jenom vytrvalce, co mají maraton za 2:30, ale i tací mezi námi jsou a za mě je krásný, jak funguje ten kontrast těchto ostřílených běžců s těmi, kdo se teprve na nejlepší výkony připravují, nebo se opravdu teprve rozbíhají. Fungování v Bratislavě nechám v Michalovo režii.
M: Působení v dalších městech (Praha, Bratislava) přišlo absolutně přirozeně. S Filipem jsem se seznámil na party ve Špindlu. Filip a NMNS je tedy dokonalé spojení toho vyměnit piva za pohyb - důkazný materiál. (smích) Ano, jak píše Filip, dlouho jsme si o tom psali a pak se to stalo - NMNS v Praze. S Borisem (Bratislava) jsme se seznámili hlavně skrz cyklistiku, ke které on sám přidal běh, a tak se to rozběhlo i v Bratislavě. Kluci jsou super aktivní, přichází s nápady na zlepšení a zároveň budují jedinečnou komunitu.
Jak se k vám člověk může přidat, co díky tom získá a co naopak může přinést?
M: Prostě přijde. Safe space pro jakékoliv dotazy. Je nám jasné, že těch dotazů je určitě plno, obzvlášť když přijde začátečník. Osobně extrémně cením, když přijde člověk, kterému pohyb třeba není tak přirozený. Přinést může koláče! (smích)
F: Přesně tak, stačí prostě přijít. Je samozřejmě fajn, když člověk potvrdí svou účast na Stravě, ať s ním můžeme počítat, ale i když se prostě objeví, běží s námi. Spoustu lidí z Prahy se přidalo tak, že se nás před Letkou, kde se scházíme, prostě zeptali, o co jde a vlastně od dalšího týdne se už stali pravidelnými účastníky. A získat může zábavnou komunitu běžců, kde si nikdo na nic nehraje a prostě si užívat social running a safe space.
Můžete vypíchnout nějaké akce, které v letošním roce chystáte?
M: Běhat a až odejde zima, tak přidat skupinovou cyklistiku. Plno dalších věcí, ale nic není hotové, tak to tu zatím zmiňovat nebudu. (smích)
Jaké máte s klubem do budoucna plány? Zvažujete, že byste přidali další sporty? Oba se věnujete triatlonu, tak by se to nabízelo.
M: V létě k celoročnímu běhání přidáváme cyklistiku, která díky práci hlavně Jana hodně vyrostla. Skupinově plaveme a chodíme do gymu, ale to už víceméně každý za sebe.
F: V Brně je celá tri-disciplína už rozjetá. Já v Praze kolo úplně neplánuji. Mám pocit, že dobrých cyklo-komunit je tady spoustu a bylo by to trochu, jako nosit dříví do lesa. Rozhodně ale chci od letošního roku zavést společné víkendové long runy.
Co děláte pro to, abyste se udrželi zdraví po celou sezónu? Nějaké rady pro pracující sportovce, kteří vždy bojují s nedostatkem volného času?
M: Klišé, ale rutina. Konverzace s druhou polovičkou, stav neustálého nastavování je úplně v pořádku. Tomu ale předchází ještě správné nastavení plánu. Být k sobě upřímný při nastavování a zodpovědět sobě, jestli mi to za to stojí. Teď si budu sám sobě podkopávat nohy. Je to stres navíc a osobně si myslím, že když člověk bude dělat všestranně běh, cyklistiku a další sporty bez konkrétního plánu, bude vědět, co jaká intenzita znamená, tak se i tak bude zlepšovat. To jsem hodně zjednodušil, záleží na typu člověka. Někoho je potřeba brzdit, jiného trochu podpořit.
Obecně bych ale začátečníkům poradil:
1) Zpomalit - ze začátku je energie spousta, ale dívat se na trénink (nemyslím jednu jednotku) jako na vytrvalostní událost - nemůžete přepálit začátek, protože nedoběhnete.
2) Posílit střed těla - těžiště těla je motor.
3) Různorodost - dobrá na hlavu i pro rozdělení zátěže.
4) Poznat své tělo pomocí laboratorních testů - je těžké vyhodnotit, ať už pro začátečníka nebo pro jedince, který si špatně nastavil intenzity, co je easy, medium, hard, když použiju zjednodušené rozdělení. Vzor, který se u běhání objevuje, je záměna easy za medium intenzitu, a to má úplně jiné dopady na tělo. V tomto případě je zranění zaručeno. Proto když jdu vytrvalostní easy trénink, tak mám laboratorně nastavený vrchní/spodní limit a podle únavy a energie se držím tzv. v zóně. Příklad - easy zóna je 115-135 bpm a v tomto rozmezí se prostě držím. Bez toho nastavení v laboratoři mi ale tato čísla nemusí vůbec nic říct, protože jsou individuální.
F: Prostě chtít. Oba jsme pracující sportovci, kteří mají doma rodiny a skloubit to není úplně snadné. Spousty brzkého vstávání, nabíhání kilometrů cestou do práce a podobně. V přípravě je to občas na hraně možností, teda spíš dost za hranou, ale dá se to. A co doporučit pro zdraví? Hlavně to nepřepálit. Poslouchat svoje tělo, chodit na fyzio, kompenzovat, posilovat a vědět, kdy má člověk doopravdy dost. Sám jsem se minulý rok přecenil, přetrénoval a s naprasklým meniskem byl dva měsíce úplně mimo.
Ve čtvrtek 8.2. proběhne náš společný workshop. Filipe, můžeš shrnout, jak to proběhne a na co se příchozí běžci z NMNS můžou těšit?
F: Pod záštitou Body Solution Clinic projedeme základy zahřívání se před během a pokusíme se vyvrátit některé stretchingové mýty. Následně dáme společný běh, během kterého se zaměříme na správnou techniku. Po běhu si dáme důkladné společné protažení a ukážeme si v prostorách BSC některé protahovací a kompenzační cviky. Více informací už brzy na Instagramu No Miles No Smiles a Body Solution Clinic.
Díky oběma za krátký rozhovor. Nějaká poselství na závěr?
M: Hlavně se prosím hýbejte. Každý ví, že pohyb je zdravý, ale co to udělá s hlavou a psychikou je neuvěřitelný, obzvlášť v této době. A pak mám ještě „be cool but true“. Díky moc za rozhovor, za prostor se vyjádřit a hlavně za chystaný workshop!
F: No miles no smiles! Ale hlavně ať vás to naplňuje - je už na vás, zda je to tvrdý drill nebo easy run s přáteli.
