Pokud vás trápí úporné dlouhotrvající bolesti zad, které se navíc šíří ke koleni či do chodidla nebo nártu, může se jednat o tzv. kořenový syndrom. Kořenový syndrom vzniká jako následek stlačení nervového kořene, a to nejčastěji vyhřezlou meziobratlovou ploténkou. V následujícím článku si problematiku přiblížíme.
Role meziobratlových plotének
Meziobraltové ploténky jsou chrupavčité disky vložené mezi jednotlivé obratle. Ploténky jsou tvořené vnějším chrupavčitým prstencem a vnitřním jádrem. Při narušení vnějšího pevného prstence se vnitřní část disku, tedy jádro, vytlačí ven a může způsobit dráždění nervového kořene, který odstupuje z míchy v daném segmentu. Dle rozsahu postižení ploténky rozlišujeme tzv. vyklenutí disku (bulging) nebo jeho posun mimo meziobratlový prostor (herniaci), a to buď částečný (protruze) nebo úplný (hernie).
Rizokové faktory
Rizikovými faktory jsou zde věk, nadváha, vadné držení těla, nevhodná zátěž, ale i nedostatek pohybu. K poškození ploténky může dojít náhle při prudkém pohybu, ale také pozvolna, opakovaným nevhodným zatěžováním páteře nebo na základě vadného pohybového stereotypu.
Příznaky
Dominujícím příznakem dráždění nervového kořene vyhřezlou ploténkou je ostrá bolest páteře s iradiací do dermatomu příslušného kořene, tzn. do okrsku kůže, kterou daný míšní segment nervově zásobuje. Bolesti se objevují při vstávání, zvedání břemen či neobratném pohybu, ale často také v klidu. Mohou být provokovány kašlem, kýcháním či smíchem. Kromě bolesti bývají přítomny také změny citlivosti a trofiky kůže, změny svalového napětí a poruchy motoriky. Postižený pak subjektivně může vnímat neobratnost, slabost, zakopávání či ztrátu rovnováhy.
Vyhřezlá ploténka však není zdaleka jedinou příčinou výše jmenovaných symptomů, doprovázejících kořenové syndromy. Nervový kořen bývá často drážděn také kostními výrůstky na páteři, v ojedinělejších případech nádory. Původem radikulárních syndromů může být i vrozené zúžení páteřního kanálu.
Při zúžení páteřního kanálu bývá navíc přítomen syndrom tzv. kořenové klaudikace, při kterém pacient pociťuje kořenovou bolest při delší chůzi. Po odpočinku v dřepu, předklonu nebo sedu bolest mizí a znovu se objevuje při chůzi.
Diagnostika
Diagnostika kořenových syndromů probíhá na základě klinického vyšetření, které je možné doplnit o vyšetření pomocí zobrazovacích metod jako je CT či magnetická rezonance.
Terapie
V akutní fázi onemocnění je indikován klid na lůžku v úlevové poloze. Analgetický efekt zde mívá šetrná trakce a ošetření stažených svalů. Pokud bolest nepolevuje, podávají se analgetika či nesteroidní antirevmatika. Je možné také aplikovat lokální anestetikum injekčně.
Po odeznění akutního stádia je vhodné začít s intenzivní fyzioterapií. Terapeut se v této fázi zpravidla snaží obnovit kloubní vůli, především v oblasti páteře, ošetřit měkké tkáně, uvolnit přetížené svaly, protáhnout zkrácené svaly, posílit oslabené svaly zejména hlubokého stabilizačního systému a opravit chybné pohybové stereotypy a návyky pomocí analytického cvičení i postupů na neurofyziologickém podkladě. Své využití zde najde např. dynamická neuromuskulární stabilizace dle profesora Koláře (DNS), senzomotorická stimulace, Vojtova metoda, dále např. spinální cvičení dle Čumpelíka, proprioceptivní neuromuskulární facicilitace (PNF) a mnoho dalších. Velmi užitečné je také cvičení, při kterém si pacient maximálně uvědomuje své tělo a má přesnou představu o pohybu, který provádí. Mezi tato cvičení řadíme například jógu nebo taj-či či specializovanou metodu dle Feldenkraise.
McKenzieho metoda
V léčbě kořenových syndromů je v akutní fázi často využívána metoda dle Robina McKenzieho. Jedná se o léčebný postup, který vychází z předpokladu, že bolest má mechanickou podstatu a je tedy třeba ji mechanicky řešit. Dle McKenziho rozlišujeme tři syndromy, kdy každý vyžaduje jiný přístup. Proto je důležitá přesná diagnostika. Kromě podrobné anamnézy vyšetřujeme opakovaně aktivní pohyb v různých polohách a směrech. Při opakovaném provádění pohybu se snažíme docílit přesunu příznaků z periferie, tedy končetiny, k centru, tedy k páteři. Mezi nejpoužívanější techniky zde patří záklon v leže na břiše.
Výběr léčebného postupu v rámci fyzioterapie vždy závisí na strukturálním a funkčním nálezu a jeho stádiu.
V Body Solution Clinic používáme v terapii bolesti zad akupunkturu, kterou velmi úspešně kombinujeme právě s fyzioterapeutickými postupy. V akutní fázi využíváme zejména její analgetický účinek, který nám usnadňuje celý proces následné rehabiltace. Ve fázi akutní ale i chronické podporujeme pomocí akupuntury, mimo jiné, efekt svalové relaxace.
Při selhání konzervativní léčby, těžkých parézách či poruše svěračů a inkontinenci se zpravidla přistupuje k léčbě chirurgické. Nutno však podotknout, že také operační řešení vyžaduje následnou rehabilitaci, jelikož operace odstraní pouze strukturální poruchu, nikoli funkční.
Objednat se na vstupní fyzioterapeutické vyšetření.
Zdroje:
DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 184 s. ISBN 978-80-247-1648-0
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN 978-807-2626-571
LEWIT, K. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. 5. přeprac. vyd. Praha: Sdělovací technika, 2003, 411 s. ISBN 80-866-4504-5
